Marie Pujmanová
V této době byla literatura pod vlivem komunismu, tudíž je zde patrná orientace na sovětskou kulturu a odstřižení od kulturního dění v demokratických zemích. Cokoliv co by pocházelo ze západních zemí nepřicházelo v úvahu. Pokud by u vás něco takového bylo nalezeno, byl by to nemalý problém. Byla přísná cenzura a všechny ideologicky nevhodné knihy se ničili. O těchto zkázách knih se můžeme dočíst v Hrabalově Příliš hlučné samotě, jejímž hlavním hrdinou je lisovač ze sběrny papíru, který se snaží některé knihy zachraňovat.
Pokud autor psal proti politické propagandě, nevyhnul se přísnému trestu. Kupříkladu Jan Zahradníček byl za takovou literaturu 13 let vězněn a Záviše Kalandru dokonce stihl trest smrti. A nebyli jediní.
Literatura se dělila na tři hlavní proudy. Oficiální, neoficiální a exilová.
Oficiální literatura vyhovovala režimu a byla to z většiny budovatelská próza. Jejími představiteli jsou například Kohout, Nezval, Řezáč či Marie Pujmanová. Hlavním proudem byl tedy socialistický realismus, který měl být srozumitelný všem společenským vrstvám a měl za úkol propagovat dělnictvo. Měla to být jakási motivace pro občany aby pracovali a snažili se plnit veškeré pracovní normy.
Neoficiální literatura se zabývala láskou, všedními věcmi a občas obsahovala narážky na politické vězně a SSSR. Patřila sem i křesťansky orientovaná literatura a díla literárního spolku Skupina 42.
Exilová literatura byla vydávána našimi emigranty v zahraničí. Pavel Tygrid takto vydával čtvrtletník Svědectví. Významné bylo také vysílání rádia Svobodná Evropa, jež bylo u nás samozřejmě také zakázané. Jelikož jsme ale národ vynalézavý, ne každý tento zákaz dodržoval. Rodina se kupříkladu setkávala tajně po nocích a tuto stanici poslouchala.
Vladimír Holan
Jedním z autorů, který nebyl režimem trpěn byl Vladimír Holan. Vydal sbírku Rudoarmějci, kde jsou delší básnické skladby na téma smrti a pomíjivosti. Bohužel zde ale autor zmiňoval ruské vojáky při osvobozování Prahy.
Další autor, Jiří Kolář, odjel do zahraničí, ale již se nemohl vrátit zpátky, jelikož podepsal Chartu. On si s tím ale velkou hlavu nedělal, stal se totiž v zahraničí uznávaným malířem a grafikem.
Ať už byla tato doba jakákoliv, můžeme být rádi, že se nám z ní spousta "zakázaných" děl dochovala a může tedy přinést dokonalý obrázek o tehdejších poměrech pro naše budoucí generace
Žádné komentáře:
Okomentovat